Tibetský teriér je robustně stavěný psík kvadratického tělesného rámce , s velmi dlouhou srstí pokrývající v plné délce i obličejovou partii. Spodní čelist tibetského teriéra zdobí mírná bradka, dodávající jeho tváři trochu zarputilý výraz, asi jako když románový hrdina „bojovně vysune bradu“.
Zařazení FCI: Skupina 9 - společenská a toy plemena, Sekce 5 - tibetská plemena, číslo standardu: 209
Ačkoliv má ve svém názvu slovo teriér, ve skutečnosti mezi teriéry vůbec nepatří. Za svůj název „vděčí“ Angličanům (podobně jako tibetský španěl), kteří plemeno pojmenovali na základě vnější podobnosti a některých povahových rysů.
Původním zaměstnáním tibetského teriéra byla pomoc pastevcům se sháněním a hlídáním dobytka v hornatém tibetském terénu. Záhy si také vydobyl místo ceněného společníka a posvátného psa, jehož chov se z obydlí prostých venkovanů rozšířil do tibetských klášterů. Nejstarší doklady o chovu podobných „svatých“ psů tamními mnichy jsou staré více než 2000 let. Kvůli jeho statutu psa přinášejícího požehnání a štěstí se tibetský teriér nikdy neprodával, mohl být pouze darován.
Na přelomu 19. a 20. století přestal být Tibet zcela uzavřen před okolním světem a na území se z okolních kolonií dostávali i cestovatelé z Evropy. Roku 1923 působila v severní Indii britská lékařka Agnes Greig, která dostala světlou fenku jménem Bunti jako děkovný dar za uzdravení jedné tibetské ženy. Plemeno doktorce Greig učarovalo a když se jí podařilo získat další psíky této v Evropě dosud neznámé rasy, založila v Anglii svou vlastní chovatelskou stanici.
Tibetský teriér srší energií a dobrou náladou. Bývá vždy připraven ke hře, miluje sport, pohyb a živé dění kolem sebe. Svou rodinu velmi miluje, je mazlivý a těžce snáší delší odloučení, k cizím lidem však přistupuje rezervovaně a o jejich náklonnost příliš nestojí. Přesto se nikdy neprojevuje agresivně.
Výborně se hodí jako společník a kamarád do aktivní rodiny s trochu povyrostlými dětmi, se kterými si vydrží neúnavně hrát a společně mohou vybít svou energii. Poměrně dobře hlídá, i když funguje spíše jako „živý zvonek“ - návštěvu sice náležitě ohlásí, avšak nepatří mezi psy, kteří by pozemek aktivně bránili.
Při aspoň základní socializaci se dobře snáší jak s ostatními psy, tak i se zvířaty jiného druhu.
Inteligentní a bystrý tibetský teriér se snadno cvičí, protože postrádá teriéří paličatost a svéhlavost. Svému pánovi se snaží vyjít vstříc a dokáže respektovat i starší děti. Výchova by měla být založena na klidné důslednosti, umírněných trestech a především na pozitivní motivaci.
Výborně se hodí na dlouhé tůry, na kterých překvapí svou vytrvalostí, dále má vlohy pro agility, flyball, obedience či tanec se psem.
Většina společenských plemen bývá krmena krmena granulemi či masovými kapsičkami určenými pro malá plemena různého věku (základní rozdělení -štěně/dospělý pes/senior), případně speciálními produktovými řadami určenými pro kastrovaná zvířata nebo pro jedince s citlivým zažíváním a potravinovými alergiemi.
Správná volba krmiva je velmi důležitá a i když cena není vždy zcela úměrná kvalitě a solidní granule lze pořídit i v dostupných cenových relacích, nápadně levným produktům se raději vyhněte. Nevyznáte-li se sami ve složení, konzultujte volbu krmiva se zkušeným chovatelem či veterinářem.
Srst tibetského teriéra je dvojitá, s hustou podsadou strukturou připomínající vlnu a s dlouhou, bohatou a jemnou krycí srstí. Krycí srst může být rovná nebo zvlněná, ne však kadeřavá či kudrnatá a neměla by připomínat ani vlnu, ani hedvábí.
Standard připouští mnoho barev a jejich kombinací, od bílé a zlaté až po černou, jednobarevné i strakaté varianty. Jedinými nežádoucími tóny je játrová, čokoládová a zbarvení typu merle.
Dlouhá srst tibetského teriéry vyžaduje pravidelné rozčesávání a kartáčování. Majitelé bez výstavních ambicí proto často volí praktičtější sestřih, který péči o zevnějšek psa usnadní.
Tibeťan patří mezi poměrně zdravé psy, jeho zranitelnou partií jsou oči, náchylné na podráždění a záněty. Z vrozených chorob se vyskytuje PRA (progresivní retinální atrofie sítnice), dále tu je zvýšené riziko luxace oční čočky a šedého zákalu.
Jako u většiny malých plemen, také u tibeťana může hrozit rozvoj zubního kamene a zánětu dásní až paradontózy.