Tento impozantní orientální pes patří mezi nejmohutnější plemena psů, nejstatnější samci mohou dosahovat až 90 kg.
Hlava je široká, se srázným stopem a hranatou čenichovou partií. Oči mají být malé, tmavě hnědé a s vážným, důstojným výrazem. Zavěšené ušní boltce nesmí být příliš velké a měly by těsně přiléhat k hlavě.
Silný krk chrání lalok volné kůže, tělo i nohy jsou dobře osvalené zejména u samců, kteří jsou výrazně větší než feny.
Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1 - Molossové typu mastifa, číslo standardu: 260
Počátky šlechtění tosa inu spadají nejspíše do 17. či 18. století. Jméno tosy dostaly podle provincie Tosa na ostrově Šikoku, kde byly nejvíce rozšířeny, jejich název tedy doslova znamená „pes z Tosy“.
Plemeno je výsledkem křížení původního japonského psa shikoku-ken s plemeny dovezenými na Japonské ostrovy Evropany - buldoky, mastify a dogami, spekuluje se i o vlivu německých ohařů.
Samci tos se původně chovali zejména pro psí zápasy, zatímco feny sloužily k hlídání a k chovu, z tohoto důvodu jsou dodnes feny drobnější a mívají mírnější povahu. Japonské psí zápasy však byly zcela jiného druhu, než krvavé a kruté boje v západní kultuře. Jednalo se o „psí sumo“, kdy souboj spočíval v tichém přetlačování bez kousání, pouze s držením za kůži a cílem bylo dostat soupeře na zem. Případné zranění zápas okamžitě ukončilo, pes který úmyslně kousal či štěkal byl diskvalifikován.
Tosa má tedy sice „bojovou“ historii, ale naprosto atypickou, což se odráží i na jiném typu povahy.
Druhá světová válka dramaticky zasáhla do chovu, po jejím konci se tosy počítaly pouze na jednotky kusů. Naštěstí se plemeno podařilo zachovat, současná populace v Japonsku čítá přibližně 3000 jedinců.
Tosa inu vyniká odvahou, klidem a důstojností. Ačkoliv nevyhledává konflikty a bezdůvodně nenapadá, je velmi teritoriální vůči svému domovu a také ochranitelská vůči své rodině. „Bezdůvodná“ agrese tak bývá zpravidla výsledkem chybného vyhodnocení situace, kdy pes domněle bránil svůj pozemek či člověka.
K dětem bývá tosa tolerantní a trpělivá, přesto je na místě určitá opatrnost, vzhledem k její síle a velikosti.
Zejména samci se k ostatním psům chovají často dominantně, chov dvou psů pohromadě se spíše nedoporučuje.
Pro orientální plemena je typická vyšší míra samostatnosti, než na kterou jsme zvyklí. Také tosa inu se hodí pouze pro zkušeného chovatele, který jí dokáže porozumět a poskytnout jí vhodné vedení.
Socializace by měla být zaměřena na nácvik sociálních kontaktů s lidmi a psy, aby dokázala adekvátně reagovat i na méně běžné situace.
Od tos nelze očekávat poslušnost na slovo, jsou spíše partnerem, který svého majitele respektuje a oddaně miluje, avšak zachovává si vlastní hlavu.
Mohutný pes vyžaduje kvalitní stravu již od nejútlejšího věku. Při plném pokrytí výživových potřeb je lhostejné, zda krmíte granulemi či domácí stravou, ať už vařenou nebo BARFem.
Zvažujete-li pořízení obřího plemene, vezměte také v úvahu dlouhodobé výdaje za krmivo, kterého spotřebuje opravdu velké množství. V žádném případě však nešetřete na kvalitě, investice do granulí vhodného složení (poradit s volbou značky a typu může znalec plemene či veterinář) nebo kvalitních surovin pro domácí přípravu krmení představuje účinnou prevenci mnoha zdravotních potíží a exteriérových vad.
Srst tosa inu je krátká, tvrdá a hustá, po celém těle stejnoměrné hustoty a délky.
Standardní zbarvení představují odstíny červené a žluté, dále meruňková a černá barva, případně žíhání. Jednotlivé bílé znaky na hrudi a tlapách se nepovažují za vadu.
Vedle občasného vykartáčování je vhodná také kontrola drápů, přerůstat mohou zejména na pátém prstu předních nohou, kde se neobrušují chůzí.
Tosa inu má dosti vysoký práh bolesti a příliš neprojevuje případnou fyzickou nepohodu. Tato tvrdost a uzavřenost je příčinou, proč u nich často dochází k pozdní diagnostice ortopedických i interních onemocnění.
Ještě během růstu je proto více než vhodné vyšetřit stav kyčlí a loktů a včas absolvovat i preventivní interní prohlídku, především sono břicha a kardiologické vyšetření.