Trpasličí pinč

O plemenu

Trpasličí pinč je zmenšeninou svého většího příbuzného, německého pinče. Zachovává si veškeré typické znaky pinčů původního typu - silný a statný psík kvadratického tělesného rámce, dobře osvalený a hbitý.

Znaky miniaturizace (kulovitá lebka, zkrácená čenichová partie, mělké oční důlky a vystupující oční bulvy) se považují za závažnou vadu. Může docházet k záměně s pražským krysaříkem, který je však menší, má hruškovitou hlavu a může se vyskytovat v širším spektru barevných variant. 

Zařazení FCI: Skupina 2 - pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi,
 Sekce 1 - pinčové a knírači, číslo standardu: 185

Historie

Pinčové mají velmi dlouhou historii pevně spjatou s územím dnešního Německa a okolních států. Již v raném středověku byli pinčové psíky hospodářských sýpek a skladů, kde sloužili zejména k hubení krys a jiných škůdců.  

Vedle větších pinčů se chovali také drobní jedinci, nazývaní srnčí pinčové, i když ještě zdaleka nešlo o moderní čistokrevný a systematický chov. Roku 1895 byl v Německu založen Klub chovatelů pinčů, trpasličí pinč získal status samostatného plemene a byly položeny základy jeho moderního čistokrevného chovu.

V meziválečném období se objevil módní požadavek na vyšlechtění co nejmenšího pinče, avšak tyto snahy vedly k nárůstu nežádoucích znaků nanismu (zakrslosti) v populaci. Aby zůstaly zachovány tvary a proporce původního německého pinče, byla roku 1956 stanovena minimální kohoutková výška 25 cm, což vedlo k zásadnímu ozdravení chovu a návratu k původnímu typu hladkosrstého pinče.

Povaha

Dobře vychovaný pinč plní skvěle roli rodinného společníka i kamaráda k dětem. Na své rodině lpí a potřebuje blízkost svých lidí, k cizím je však odtažitý a nedůvěřivý. 

Jeho slabou stránkou je sklon k nadměrnému štěkání a přehnané aktivitě, potřebuje proto zaměstnání a pohyb. Má vlohy pro široké spektrum sportů a aktivit (agility, dogdancing, frisbee).

Na svou velikost je velmi odvážný, sebevědomý a paličatý, proto se hodí pro chovatele, kteří již mají určitou zkušenost s výchovou psa. S ostatními zvířaty vychází dobře, pokud je na ně od mládí zvykán a má přiměřenou výchovu a vedení. 

Výcvik

Bystrý a inteligentní pinč se snadno a rychle učí, avšak může být obtížnější vydobýt si u něj respekt a motivovat ho k žádoucím činnostem. Navzdory jeho malé velikosti je nezbytná důsledná a pevná výchova, avšak bez křiku či zbytečné hrubosti, pinč by se pak mohl stát nervózním a kousavým.

Pinč potřebuje od mládí pečlivou socializaci a kontakt s ostatními psy i jinými zvířaty, aby si na ně zvykl a v budoucnu mu nedělalo soužití s nimi problémy. Vedle již zmíněných aktivit je pinč také výborným průvodcem na výlety a tůry, má překvapivou výdrž a zvládne i náročnější vycházky v rychlém tempu.

Krmení

Malá a trpasličí plemena obvykle dobře prospívají na kvalitních granulích, případně na kapsičkách a konzervách. Drobní psíci mají nízkou spotřebu krmiva, proto jsou superprémiové značky dostupné i pro ne příliš majetné chovatele. Kvalitní strava představuje základní podmínku pro dlouhý a zdravý život vašeho psa, proto jsou kvalitní granule dobrou investicí, která se zcela určitě vyplatí.  

Při výběru značky a typu granulí věnujte pozornost složení a použitým surovinám, případně se poraďte se zkušeným chovatelem nebo na veterinární klinice. Máte-li potřebné znalosti a čas, můžete klidně krmit doma připravovanou stravou, samozřejmě i v tomto případě záleží na kvalitních surovinách, pečlivé přípravě a především na dokonalém vyvážení krmné dávky. 

Srst a péče

Krátká srst pinče nevyžaduje příliš péče, stačí občas pročesat gumovým kartáčem či speciální rukavicí. Standard připouští pouze několik barev - jelení červenou, světlé i tmavé odstíny červenohnědé  a  černou s pálením.

Vedle péče o srst doporučujeme také pravidelnou kontrolu a případné zkrácení drápů, vhodná je i stomatologická prevence v podobě čištění zubů a podávání speciálních pamlsků a potravinových doplňků.

Zdraví / nemoci

Trpasličí pinč patří mezi velmi zdravá plemena, pouze u starších zvířat se mohou objevit kardiologická onemocnění, vyšší výskyt byl také zaznamenán u nádorových onemocnění měkkých tkání (zhoubné i nezhoubné nádory v podkoží).