Velký münsterlandský ohař

O plemenu

Velký münsterlandský ohař představuje kontinentální typ elegantního dlouhosrstého ohaře. Má dobře osvalené tělo střední konstituce, s ušlechtile modelovanou, mírně delší hlavou. 

Uši jsou široké a vysoko zavěšené, spolu s živýma tmavýma očima umocňují dojem klidné ostražitosti a bystrosti.

Tělesná stavba by měla být téměř kvadratická, délka těla nemá přesahovat výšku v kohoutku o více než 2 cm. 

Příbuzným plemenem s vlastním standardem je malý münsterlandský ohař. Velikostně se liší v průměru o 10 cm v kohoutku, na první pohled je spolehlivě rozlišíte spíše podle zbarvení (velký je bílo-černý, malý bílo-hnědý).

Zařazení FCI: Skupina 7 - Ohaři, Sekce 1.2 Kontinentální ohaři dlouhosrstí, číslo standardu: 118

Historie

Předchůdcem velkých münsterlandských ohařů byli středověcí „ptačí psi“, specialisté pro lov se sokolem. Z této poměrně nesourodé skupiny starých loveckých psů se v průběhu staletí vyčlenilo několik linií. Velký münsterlander vychází ze stejného původního typu, jako malý münsterlander nebo německý dlouhosrstý ohař.

Počátky moderního chovu německých dlouhosrstých ohařů datujeme do druhé poloviny 19. století, v roce 1909 byli z Německého klubu dlouhosrstých ohařů vyloučeni černobílí jedinci (nesměli se dále množit). V průběhu následujícího desetiletí se však vytvořila skupina kynologů, kteří roku 1919 založili Klub pro chov čistokrevného černobílého dlouhosrstého münsterlandského ohaře. 

Pod hlavičkou tohoto klubu dále zušlechťovali a upevňovali typické rysy tohoto dlouhosrstého ohaře, pocházejícího německých provincií Münster a Dolní Sasko. 

Začínali s počtem 83 psů, jejichž potomci byli po narození zapsáni do čerstvě založené plemenné knihy velkého münsterlandského ohaře. 

FCI definitivně uznala velké münsterlandery roku 1954. Ačkoliv není tak rozšířen jako jeho menší příbuzný, nejde o raritní plemeno. V České republice je registrováno několik desítek chovatelských stanic.

Povaha

Jako většina ohařů, také velký münsterlander vyniká přátelskou a učelivou povahou, která pomáhá zvládnout jeho temperament i lovecký pud. Není přehnaně dominantní ani bázlivý, jeho povaha je vyrovnaná.

Ačkoliv je ostrý vůči lovné zvěři, k lidem je velice přátelský a důvěřivý, proto se absolutně nehodí k hlídání. Nově příchozího bude spíše vítat.

Dokážete-li mu zajistit dostatek pohybu, je možné chovat velkého münsterlanda také jako rodinného společníka. Berte však v úvahu, že potřebuje každodenně několik hodin skutečně intenzivní aktivity, vypustit ho na zahradu nestačí.

Vedle myslivosti má vlohy i pro celou řadu sportů - canicross, bikejöring, agility či coursing.

Výcvik

Velkého münsterlandského ohaře zvládne i začínající chovatel, pokud je splněna výše zmíněná podmínka dostatečného pohybového vyžití. 

Učí se snadno, rychle chápe a většinou dobře spolupracuje. Sice silně lne ke své rodině, dokáže pracovat i s jiným psovodem.

Výchova musí být založena na pozitivní motivaci a důsledném, avšak citlivém přístupu. I když nemá tak jemnou povahu jako třeba setři, nervozitu či dokonce hrubost psovoda přeci jen špatně snáší. 

Krmení

Ke správnému vývoji štěněte a k rozvinutí všech plemenných znaků je nezbytným předpokladem kvalitní a vyvážená strava, šetřit se však nevyplácí ani na krmení pro dospělce. 

Značné škody může napáchat nejen nekvalitní potrava a nedostatek živin, ale i nadužívání doplňků stravy či překrmování. Dbejte proto na vyvážení krmné dávky, přiměřené věku, zdravotnímu stavu a pohybové aktivitě zvířete.

Vedle granulí je možné podávat i domácí stravu včetně BARFu (syrové maso a příloha), někteří myslivci však u barfovaných psů pozorovali vyšší tendenci k načínání ulovené kořisti. 

Srst a péče

Velký münsterlander je před nepřízní počasí chráněn patrovou srstí střední délky. Měla by být dostatečně hustá, hladká, nikoliv otevřená či kudrnatá. 

Typickým plemenným znakem jsou bohaté praporce na zadních stranách končetin, na uších a ocase. 

Standard uvádí tři varianty zbarvení. Nejméně častá je celočerná, obvyklejší jsou kombinace s bílou - buď bílá s černými znaky (plotny, stříkání) nebo tzv. modrý bělouš (směs bílých a černých chlupů). Hlava musí být vždy černá, povolena je bílá hvězdička nebo lysinka.

Péče o zevnějšek obnáší pravidelné kartáčování, vhodná je také zvýšená péče o hygienu uší. 

Zdraví / nemoci

Velký münsterlandský ohař se zpravidla těšívá dobrému zdraví a na svou velikost se dožívá vysokého věku. 

Přesto se ani jemu nevyhýbají určité dispozice k dysplazii kyčelních a loketních kloubů, což jsou ortopedické obtíže, jejichž riziko je spojeno s větší velikostí plemene. 

Specifičtějším onemocněním je dědičná hyperurikosurie - nadměrné vylučování kyseliny močové do moči, projevující se zvýšenou tvorbou močových kamenů. Ačkoliv u velkých münsterlanderů není choroba zdaleka tak častá jako u dalmatinů, vyšetření chovných jedinců je určitě k úvaze.