Když se řekne „baset“, většina z nás si představí dobře známého anglického hladkosrstého nízkonohého honiče. Menší honiči na kratších nohou se však vyskytují i na kontinentu. Ostatně i když nejznámější z basetů byl vyšlechtěn převážně v Anglii, skutečnou kolébkou nízkonohých honičů je právě Francie.
Jde o středně velkého psa obdélníkového tělesného rámce, s tělesnou stavbou typickou pro basety, avšak na poměrně vysokých, rovných nohou. Také je z basetů nejrychlejším běžcem, je to vynikající lovecký pes s citlivým nosem, harmonicky stavěný a elegantní.
Jak napovídá název, jde o hrubosrsté plemeno (ve francouzštině nazývané griffon). V obličeji má živý výraz, husté obočí i vous.
Existuje také malý hrubosrstý vendéeský baset, v průměru o 6 cm v kohoutku menší a proporcionálně na nižších nohou. Má status samostatného plemene s vlastním standardem.
Zařazení FCI: Skupina 6 - Honiči a barváři, Sekce 1.3 - Malí honiči, číslo standardu: 33
Prapředkem velkého hrubosrstého vendéesana jsou vysokonozí honiči typu griffona, včetně proslulých bílých královských griffonů či svatohubertských psů.
Šlechtění na menší výšku mělo usnadnit pohyb v terénu s hustým křovinatým podrostem, avšak při zachování rychlosti i síly.
Podrobná zmínka o tomto typu basetů se dochovala z konce 19. století a již tehdy byl jejich výskyt vázán na francouzskou oblast Vendée. Kusé informace o podobných honičích jsou ještě starší.
Dlouhou dobu se nerozlišovalo mezi malým a velkým vendéeským basetem, respektive jediným rozlišovacím kritériem byla kohoutková výška. K oddělení velikostních rázů do dvou samostatných plemen došlo až po druhé světové válce, pod taktovkou chovatele Abela Dezamy.
FCI uznala standard velkého hrubosrstého vendéeského baseta roku 1967.
U nás jde spíše o raritně chované plemeno, ještě vzácnější než jeho menší příbuzný. Přitom se jedná o perfektního všestranného loveckého psa, navíc odolného a otužilého.
Velký vendées je pracovitý pes s přátelskou a laskavou povahou. Jakkoliv je to ostrý lovec, lidi miluje a dobře vychází i s ostatními psy. Problém však představuje soužití s dalšími zvířaty, kvůli jeho silnému loveckému pudu.
Může mít také tendenci pronásledovat běžce a cyklisty. Sice jim neublíží, je tu však riziko nehody nebo přinejmenším nepříjemností. Ve výcviku je proto klíčové spolehlivé přivolání, bude se hodit i v přírodě, zachytí-li baset stopu zvěře.
Ačkoliv je chován i jako rodinný společník, má zachovalé vlohy výborného pracovního psa. Vendéesan je poměrně dobře cvičitelný, problémem může být jeho paličatost a přílišná samostatnost.
Výchova musí být důsledná, klidná a především spravedlivá. Baset má dlouhou paměť a je-li mu ukřivděno, pamatuje si to velmi dlouho. Nehodí se pro úplné začátečníky, navíc potřebuje dostatek zaměstnání a pohybu.
Velký vendéeský baset není náročný strávník, i on však potřebuje potravu solidní kvality. Při zachování základních pravidel správné výživy prospívá jak na granulích, tak i na domácí stravě (vařené „klasice“ i BARFu - syrovém mase s přílohou).
U obou způsobů krmení jsou klíčové kvalitní suroviny a vyvážený poměr jednotlivých živin, proto je zapotřebí buď pečlivě a s rozmyslem zvolit značku a typ suchého krmiva, nebo věnovat nemalou péči každodenní domácí přípravě krmné dávky.
Srst vendéesana je patrová, tvrdé struktury. Nežádoucí je hedvábný či vlněný typ srsti. Rovněž by neměla by být ani příliš dlouhá, pouze tak, aby dobře chránila. Nežádoucí jsou také příliš dlouhé praporce.
Standard uvádí tato zbarvení: Černý bělouš (černý s bílým stříkáním), černý s pálením, černý s pískovými znaky, oranžový bělouš (plavý s bílým stříkáním), trikolorní (plavý základ s černým sedlem a bílým stříkáním). Povolená je i plavá či písková srst s uhlováním (tmavé konce chlupů) a uhlovaná písková s bílým stříkáním.
Péče o srst není náročná, vhodné je občasné vyčesání, lze trimovat.
Převislé a poměrně těžké ušní boltce způsobují náchylnost k zapaření a infekcím zvukovodu.
Vyskytnout se může také dysplazie kyčelních a především loketních kloubů, obecně však můžeme velkého hrubosrstého vendéeského baseta označit za zdravé plemeno.
Nemá-li dostatek pohybu, projeví se sklony k obezitě, zvláště u starších či kastrovaných zvířat. Nadměrná hmotnost pak přetěžuje jak oběhovou soustavu, tak i kosti a klouby.