Manská kočka je poměrně známé krátkoocasé (bezocasé) plemeno. Má poměrně podsadité, dobře osvalené tělo, zadní nohy jsou o něco delší než přední.
Existuje i její vývojově mladší, dlouhosrstá varieta, nazvaná kymerská kočka
Manské krátkoocasé a bezocasé kočky jsou přirozeně vzniklým plemenem s dlouhou historií. Jejich pravlastí je ostrov Man, ležící v Irském moři, mezi Anglií, Skotskem, Irskem a Walesem.
Na Manu se jedinci se zakrnělými nebo zcela chybějícími ocasy objevili již před několika sty lety, patrně v důsledku náhodné genetické mutace. Relativně malá a od okolního světa izolovaná populace pak byla ideálním prostředím pro její zafixování (vysoký počet „zvláštních“ plemen a druhů pocházejících z ostrovů není náhodný).
V průběhu 19. století vzbudily bezocasé selské kočky z ostrova Man zájem širší veřejnosti a v poslední dekádě již bývaly k vidění na předních evropských výstavách. Na sklonku 19. století se manxové dostali i do zámoří, kde se o půl století později začala formovat jejich dlouhosrstá (kymerská) varieta.
Manské kočky uznává většina velkých chovatelských organizací - TICA, CFA, GCCF. V Evropě nejvýznamnější organizace, FIFe, plemeno uznala již roku 1949.
U manxů se vyskytuje celkem pět délek ocasu - „rumpy“ (žádný ocas, na zádi může být malý důlek), „rumpy-riser“ (malý výstupek křížové kosti, avšak žádné ocasní obratle), „stumpy“ (krátký, silný ocásek), „longie“ (delší než „stumpy“, ale nikoliv plné délky) a „tailed“ (plná délka ocasu).
Poslední dva zmíněné typy se nevystavují, avšak mohou být využity v chovu. Využití jedinců s normálním ocasem je dokonce nezbytností, protože genetická mutace způsobující zakrnělý ocas manxů je v homozygotní formě (jedinec má oba geny s mutací) letální, koťata obvykle hynou ještě před narozením.
Z etických důvodů je tudíž zakázáno páření dvou jedinců se zakrnělým ocasem - v průměru čtvrtinu vrhu by totiž tvořili právě tito neživotaschopní homozygoté.
Rozmnožuje se proto vždy zdravý, bezocasý heterozygot (jedna alela s mutací, druhá normální) a jedinec s normálním ocasem (nenese mutaci). Z takovéhoto spojení se rodí polovina dlouhoocasých koťat a polovina se zakrnělým či žádným ocasem.
Manx má přátelskou, společenskou a nekonfliktní povahu. Ve své domovině bývá ceněn i pro své lovecké schopnosti a dodnes ho můžeme spatřit jako hubitele hlodavců na tamních farmách.
Díky tolerantní povaze se dobře hodí i k dětem nebo do rodiny chovající více zvířat.
Podávat můžete kvalitní granule určené pro kočky dle věku, velikosti, způsobu života a zdravotního stavu (bez porady s veterinářem však nekrmte přímo veterinární dietu, mohli byste kočce ublížit).
Oblíbené kapsičky nebo paštiky lze servírovat jako doplněk, nejsou však vhodné jako každodenní hlavní jídlo.
Z domácí stravy se hodí především libové maso (raději se vyhněte vepřovému), mléčné výrobky podávejte v omezeném množství a pouze ty fermentované - živý jogurt, zakysanou smetanu atd.
Manská kočka patří mezi krátkosrstá plemena. Krycí chlupy jsou podepřeny hustou, dobře izolující podsadou, proto potřebuje poměrně často kartáčovat, aby nadměrně nelínala.
Povoleny jsou všechny barvy, jejich kombinace i kresby včetně variant s bílou, jejíž podíl na zbarvení není nijak omezen.
Kočky z ostrova Man patří mezi zdravá plemena, která se většinou těší dobrému zdraví a kondici až do pokročilého věku.
Statná a poněkud podsaditější tělesná stavba nahrává nadváze, především u starších zvířat, nebo u jedinců po kastraci. Vhodné je sledovat hmotnost vaší kočky a včas upravit krmné dávky.
Mnoho koček mívá problémy se zubním kamenem, záněty dásní až parodontitidou, proto se vyplatí věnovat ústní dutině zvýšenou péči.
Manx má tak trochu psí povahu - velmi lpí na svém člověku a na kočku se také dobře cvičí.
Je vysoce inteligentní, středně temperamentní a hravý. Snadno se naučí chodit na toaletu, používat kočičí dvířka a dobře toleruje i vyčesávání a další „provozní“ manipulaci.