Savanová kočka

O plemenu

Savanová kočka, nazývaná také anglickým názvem „savannah“, je graciézní stvoření na vysokých nohách, se štíhlou, dobře osvalenou postavou. Na dlouhém krku sedí ušlechtile modelovaná, poměrně malá hlava, s tváří ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. Ušní boltce jsou velké, s širokou základnou a vysoko posazené.

Jejím výrazným znakem je tmavé tečkování a další znaky typické pro divoké kočkovité šelmičky. Zvláště žádoucí jsou „slzy“ (tear marks) u vnitřních koutků očí. 

Skutečně, v žilách savannah koluje krev afrických servalů. Podobně jako bengálská kočka, také savannah je tedy tzv. hybridní plemeno. 

Historie

Jedná se o poměrně mladé plemeno. První kříženci domácí kočky a servala přišli na svět roku 1986. 

U zrodu plemene stálo několik významných amerických chovatelů. Jejich cílem bylo získat domácí kočku s příjemnou povahou a přitom s exotickým zevnějškem připomínajícím servala. 

Křížení kočky domácí se servalem však obnáší různé těžkosti, kupříkladu křížení samci jsou až po generaci F4 zpravidla neplodní. (Vysvětlení označování generací a různých způsobů křížení najdete v tomto článku.) Proto byla v chovu využita i mnohá plemena domácích koček - orientální kočky, egyptská mau či další již zmíněné hybridní plemeno, kočka bengálská (jejím prostřednictvím má v sobě savannah nejen krev servalů, ale i asijských divokých koček - Prionailurus bengalensis).

V současné době směřují snahy chovatelů ke zcela čistokrevnému chovu, vzhledem k poměrně nízké početnosti plemene však zatím tu a tam dochází i ke křížení s jinými plemeny koček i se servaly. To je jedním z důvodů, proč FIFe dosud toto plemeno neuznává - již typově ustálenou a čistokrevně chovanou bengálskou kočku přitom ano. Plemeno neuznává ani CFA, známá svým rezervovaným postojem vůči hybridním plemenům.

Chov savanových koček tak zastřešuje další mezinárodní chovatelská organizace, TICA. 

Povaha

Savanové kočky (níže popisujeme savanovou kočku F5 a dál) mají aktivní povahu. Milují dobrodružství, objevování a hry. Jsou velice inteligentní a ke svým lidem si vytvářejí pevné pouto. Přesto si však zachovávají nezávislost a vlastní hlavu. 

Ačkoliv se dokáží přizpůsobit čistě bytovému chovu, lépe se cítí, mají-li možnost venkovního výběhu, ideálně do prostorné oplocené voliéry. Uvítají také menší „brouzdaliště“ nebo fontánku - tyto kočky mají neobvykle kladný vztah k vodě a rády si s ní hrají. 

Jedinci F1-F4 mají ještě vysoký podíl servalí krve a projevují se proto více jako divoká zvířata. K jejich chovu navíc potřebujete povolení veterinární správy a také podléhají registraci CITES.

Výchova a socializace

Výhodou savanových koček je jejich vysoká inteligence a rozvinutá schopnost učení. Občas však jejich učenlivost může přinášet komplikace, když se savannah naučí otevírat různé typy zásuvek a skříněk, splachovat WC či si pouštět vodu do umyvadla. 

Navzdory divokému vzhledu mají snášenlivou povahu, většinou bez problémů akceptují ostatní kočky, jiná zvířata a při dodržení základních pravidel se jich nemusí obávat ani rodiny s dětmi. 

Jsou-li od mládí navyklé na postroj, rády vás doprovodí na výlet i na různé pochůzky. 

Krmení

Tyto odolné kočky nemají specifické nároky na výživu. Dobře prospívají jak na kvalitních granulích, tak i na domácí stravě. Je však třeba mít na paměti, že kapsičky a konzervičky, jakkoliv jsou pro kočky chutné, by neměly tvořit hlavní složku jídelníčku.

Z domácí stravy je pro kočku vhodné především čisté maso, velmi rády je konzumují syrové. Chceme-li zkrmovat maso bez tepelné úpravy, necháme ho vždy projít hlubokým mrazem, abychom eliminovali riziko přenosu parazitů. Nikdy nepodáváme syrové maso z divokých prasat kvůli riziku smrtelné Aujeszkyho choroby. Maso domácích prasat by v našich podmínkách nemělo představovat riziko, přesto je jeho podání ke zvážení. 

Srst a péče

Krátká a hustá srst savanových koček je typická svou tečkovanou kresbou. Z barevných odstínů jsou žádoucí přírodní tóny hnědé a černé, případně v kouřové či stříbřité varietě. 

Péče o zevnějšek savannah nezabírá mnoho času, je však vhodné kočku od útlého věku přivykat na kartáčování, kontrolu drápků, uší, tlamky a na další běžnou manipulaci. 

Zdraví / nemoci

Dle dostupných informací se savanové kočky těší poměrně pevnému zdraví, zatím je však plemeno příliš mladé na to, aby bylo možné přesněji hodnotit jeho genetické predispozice. 

Většinou se doporučuje testování chovných jedinců na tyto dědičné choroby - polycystickou chorobou ledvin (PKD), PRA-rdAc (nemoc postihující sítnici oka) a na PK Def.(deficit pyruvátkinázy - onemocnění krve projevující se anémií, letargií a hubnutím).