Skotky jsou nezaměnitelné, unikátní plemeno. Svůj název dostaly podle dopředu poklopených uší, existují však i jedinci s ušními boltci běžného tvaru. Koťata se rodí se vztyčenýma ušima, u klapouchých jedinců se překlápějí okolo 3 týdnů věku.
Jde o středně velké kočky vyrovnaných proporcí na ne příliš dlouhých nohách. Kocouři jsou výrazně větší než kočky.
Hlava je kulatá, zaoblená, s malým nosem. Celkový výraz by měl být roztomilý a trochu připomínat sovičku. Dominantou obličeje jsou velké kulaté oči a výrazné lícní kosti.
Roku 1961 se ve skotském hrabství Perthshire narodila kočička s dopředu sklopenýma ušima. Farmáři, na jejichž hospodářství žila, ji pojmenovali Susie. Když Susie dospěla, vrhla několik koťátek, z nichž některá zdědila poklopené uši.
Klapouché kočky zaujaly místního chovatele Williama Rosse, který si jedno ze Susiných koťat vzal a začal se zabývat šlechtěním nového plemene. Bylo zjištěno, že klapouchost je podmíněna dominantním genem, takže nebylo těžké znak v populaci zafixovat. Na straně druhé se však u některých koček objevovaly závažné zdravotní problémy, především ortopedického charakteru (bolestivé kloubní záněty, degenerativní změny již v mladém věku, deformity).
Postupem času vyšlo najevo, že mutace zodpovědná za klapouchost ovlivňuje růst a výživu všech chrupavek v těle. Zatímco u heterozygotů (jedna varianta genu „klapouchá“, druhá běžná) obvykle nedocházelo k významnému zhoršení zdraví, koťata s oběma „klapouchými“ geny (dominantní homozygoté) bývala vážně postižená.
Z tohoto důvodu bylo následně zakázáno křížení dvou klapouchých jedinců. Z kombinace „klapouchý heterozygot“ a „jedinec bez mutace“ totiž nemohou vzniknout postižení dominantní homozygoté. K chovu jsou proto nezbytní i jedinci s normálníma ušima, byť z nich nebývají výstavní šampioni.
Ke zlepšení zdraví a zvýšení genetické rozmanitosti byly během šlechtění přikříženy britské i americké krátkosrsté kočky.
Větší pozornosti se skotským klapouchým kočkám dostalo v USA. Roku 1978 plemeno bylo uznáno chovatelskou organizací CFA, uznává ho také TICA. V USA jde o poměrně běžné a oblíbené plemeno, v Evropě jsou klapouché kočky vzácné a dosud vzbuzují kontroverze.
Britská chovatelské organizace GCCF i mezinárodní (a v Evropě stěžejní) FIFe plemeno neuznávají a požadují důkladnější studie vlivu klapouchosti na zdraví.
Skotská klapouchá kočka je mírná, přátelská a klidně, domácky založená. Zejména v mladším věku si i ráda hraje a lze ji naučit i přivolání na jméno či nějaké veselé kousky. Nebývá nadměrně dominantní, může však projevovat paličatost a náladovost.
Na své rodině velice lpí a špatně snáší déletrvající samotu. Svého člověka ráda následuje při každodenních činnostech, není však vtíravá ani nadměrně hlučná.
Jejich typickou pozicí, kterou zaujímají při pozorování okolí a odpočinku, je tzv. „Buddha“. Kočka sedí, zadní nohy roztažené do široka a přední nohy spočívají pokrčené na bříšku.
Skotky jsou snášenlivé jak k ostatním kočkám, tak i ke zvířatům jiného druhu, je-li dobrá vůle na obou stranách. Potíže jim nedělají ani návštěvy cizích lidí, rády se přijdou seznámit.
Díky tolerantní povaze se dobře hodí i k dětem, je však třeba mít na paměti, že i kočka má nárok na svůj klid a nedovolit dětem, aby ji rušily při odpočinku.
Stravu skotských klapouchých koček volíme co možná kvalitní, zejména v období růstu a ve starším věku je vhodné i nasazení chondroprotektiv (látek vyživujících chrupavku), abychom minimalizovali rizika plynoucí z výše popsané genetické mutace. Tato opatření nejsou nutná u jedinců s normálníma ušima.
Skotky mají poměrně velký apetit a snadno tloustnou, dbejte proto na přiměřenou kondici vašeho zvířete.
Srst klapouchých koček je patrová, vyskytují se krátkosrstí i dlouhosrstí jedinci. Barevná škála je velice pestrá, mohou být jednobarevné, bikolorní či s rozličnými kresbami.
Náročnost péče se odvíjí od délky srsti, dlouhosrstí jedinci potřebují častější kartáčování a vyčesávání. U klapouchých koček je vhodná zvýšená péče o zvukovod, nenadužíváme však čistící preparáty, spíše pravidelně kontrolujeme a zasáhneme teprve při známce problému (nadměrný sekret, zápach atd.).
Vedle výše zmíněného byl u skotských klapouchých koček pozorován zvýšený výskyt dědičné polycystické choroby ledvin (PKD) a také srdečního onemocnění - kardiomyopatie.
Přesto by však bylo nespravedlivé označovat je za extrémně nemocné plemeno. Při dodržení všech šlechtitelských zásad nebývají klapouché kočky nemocnější než jiná šlechtěná plemena.