Malinois, lidově také „malina“ nebo „maliňák“ je v současnosti nejznámějším ze čtyř variet belgických ovčáků. Štíhlý, hladkosrstý ovčák v sobě spojuje sílu i rychlost, jeho kvadratické tělo je suché, s tuhým svalstvem a bez gramu zbytečného tuku.
Dlouhou, ale harmonicky utvářenou hlavu nese vysoko, mozkovna a tlama jsou podobné délky, případně je tlama mírně delší. Pozorně vztyčené uši dodávají tomuto pracovnímu plemeni tak trochu liščí výraz.
Ve druhé polovině 19. století začaly v Belgii první snahy o ustanovení řádu a chovatelského systému v nepřeberném množství různých typů ovčáckých psů, kteří se na území vyskytovali. Vedoucí osobností celého procesu byl profesor Veterinárního ústavu v Cureghemu, Adolphe Reul.
V září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a o dva měsíce později proběhlo v Cureghemu setkání 117. příslušníků tohoto plemene. Ze psů, kteří se účastnili setkání, se začalo formovat ustálené plemeno v několika různých varietách.
Na jaře následujícího roku byl Klubem vypracován první podrobný plemenný standard, který definoval tři typy ovčáků, lišící se osrstěním. Z dnešního pohledu- hrubosrstý laekenois, dlouhosrstý groenendael a hladkosrstý malinois, druhý dlouhosrstý typ, tervueren, vznikl až později.
Až do první světové války se plemeno dále formovalo, docházelo ke sjednocení jednotlivých typů, ale také k rozporům ohledně variet (jeden čas jich mělo být až šest). Vždy šlo ale pouze o odlišnosti ve zbarvení a typu srsti, v otázkách tělesné stavby, povahy a pracovních vloh plemene byli všichni chovatelé až překvapivě jednotní.
Pokud někdy nějaké plemeno připraví německé ovčáky o titul nejvyhledávanějšího služebního plemene, bude to bezpochyby právě malinois. Jeho pracovní vlohy dokonale odpovídají nárokům moderních ozbrojených složek, což dokládají jeho výborné výsledky jak na soutěžích služebních psů, tak i v praxi.
Temperamentní a pracovitý malinois je velmi oblíbený také ve sportovní kynologii a mezi záchranáři. Je to všestranný pracovní pes, který nutně potřebuje dostatek fyzické aktivity.
Hlídá ostražitě a na vetřelce reaguje ostře a pohotově, skvělé výsledky mívá také při obraně osob. Ke členům své rodiny bývá přátelský a oddaný, přesto by ale s dětmi neměl zůstávat bez dozoru.
Malinois vyniká inteligencí, snadno se motivuje a rychle se učí. Přesto se nehodí pro začátečníky, kteří mohou mít problém zvládnout jeho temperament.
Může mít sklon k roztěkanosti a „přemotivovanosti“ (takový pes nesnese chvíli nečinnosti, pomáhá si pak stereotypním chováním, štěkotem nebo ničením věcí), proto potřebuje dostatečnou socializaci a klidně vedenou, důslednou výchovu. Malinois je citlivý pes a hrubé zacházení nebo nejistý, ukřičený výcvik na jeho povaze napáchají obrovské škody.
Vedle služební kynologie a záchranářských prací se výborně hodí pro obedience, mondioring, pachové práce, případně canicross, bikejöring, agility.
Psi většího vzrůstu mají v období růstu vysoké nároky na kvalitu stravy. Uškodit může nejen nedostatek živin, ale i (v dobré víře podávaná) přemíra doplňků stravy.
Vedle suchých krmiv (granulí) podává stále více majitelů svým psům BARF, tedy tepelně neupravené maso s přílohou. Tento způsob krmení představuje návrat k potravě jeho divokých předků, aby však psovi prospíval, je zapotřebí nastudovat potřebné informace o výživě a také dbát na každodenní pečlivou přípravou krmné dávky.
Malinois má krátkou, hustou patrovou srst, nejkratší chlupy jsou na hlavě, uších a tlapách. O něco delší srst je na stehnech a ocase, neměla by však tvořit praporec ani kalhoty.
Jediným zbarvením „maliny“ jsou odstíny žluté s uhlováním (světlé chlupy s tmavými konci) a tmavou maskou, tolerují se stopy bílé na hrudi a nohou.
„Malinu“ stačí dvakrát týdně vykartáčovat, pouze v období línání častěji. Vhodná je pravidelná kontrola délky drápů a čistoty uší.
Vedle dysplazie kyčelních a loketních kloubů, které se nevyhýbají snad žádnému většímu plemeni byl u malinoise zaznamenán zvýšený výskyt spondylózy (srůstání obratlů) a osteochonrózy (onemocnění chrupavky). Hrozit mohou také onemocnění očí - PRA (progresivní retinální atrofie) a zákaly.