Impozantní, důstojný obr mírně obdélníkového tělesného rámce, ideální poměr výšky v kohoutku ku délce těla standard uvádí 9:10.
Přes podmračený výraz na široké hlavě s vráskami nad očima je bernardýn klidný a dobrácký pes, v současné době se uplatňuje jako oblíbený společník do domku se zahradou. Velkou popularitu mu v 90. letech přinesl rodinný film Beethoven, s bernardýnem v titulní roli.
Od poloviny 17. století chovali mniši řádu sv. Augustina velké horské psy jako strážce hospicu, který sloužil poutníkům procházejícím Velký Svatobernardský průsmyk.
Poloha hospicu ve výšce téměř dva a půl tisíce metrů nad mořem a extrémní počasí, které zde panovalo, se těmto psům rychle postaralo o další zaměstnání – záchranu pocestných zbloudilých v mlze nebo vánici. Silní a odolní psi dokázali i v nejhorším blizardu najít bezpečnou cestu zpátky do hospicu, navíc přirozeně lnuli k lidem a aktivně vyhledávali ztracené chodce i sami, bez doprovodu mnichů.
V období napoleonských válek se odehrál příběh legendárního psa Barryho, díky kterému se v 19. století vžilo pro bernardýny označení „Barry-pes“.
Barry prý zachránil 40 lidí a zahynul, když se pokoušel pomoci 41. člověku. Vyčerpaný muž si mohutného psa v mlze spletl s divokou šelmou a smrtelně ho zranil ostrým hrotem okované hole.
Barryho preparované tělo je dodnes vystaveno v Národním historickém muzeu v Bernu, můžeme tedy vidět, že šlo o krátkosrstého psa s patrovou srstí, o něco menšího, než jsou dnešní bernardýni. Tvar hlavy a především charakter zbarvení se ale příliš nezměnil.
Roku 1884 byl v Basileji založen Švýcarský klub pro svatobernardské psy, o tři roky později byl bernardýn mezinárodně uznán jako švýcarské národní plemeno.
Ačkoliv jsou bernardýni klidné, velkorysé a laskavé povahy, nehodí se pro úplné začátečníky. Jejich osobnost vyzrává dlouho a ještě při váze přes 60 kilogramů se chovají spíše jako štěňata.
Velikost bernardýnů je také důvodem, proč doporučujeme opatrnost při kontaktu s malými dětmi. Bernardýn má sice děti rád, hodně si od nich nechá líbit a úmyslně by neublížil, ale zejména mladí výrostci bývají občas jako hrom do police a neúmyslně mohou malé dítě poranit.
Podobné riziko hrozí i při kontaktu s jinými psy – málokdy vyhledávají konflikty, ale pro příliš malá plemena může být i přátelské pošťouchnutí důvodem k návštěvě veteriny.
V současnosti potkáváme bernardýny spíše jako společenské a rodinné psy, protože pro práci moderních záchranářů jsou většinou příliš velcí a je s nimi obtížná manipulace při přepravě například vrtulníkem.
Výborně se hodí jako průvodci na střední a dlouhé turistické trasy, dokáží tahat i menší vozík nebo saně, což ocení zejména děti.
Základem výchovy každého psa je socializace od útlého mládí, laskavý a trpělivý přístup. Bernardýn se učí spíše středním tempem, ale co jednou pochopí, to už nezapomene.
Pro obří plemena je dvojnásob důležitá kvalitní strava, v období růstu pak více než kdy jindy.
Zlatým standardem zůstávají superprémiové granule pro velké a obří psy, podávat lze také doma připravenou stravu, buď vařenou „klasiku“, nebo BARF, tedy syrovou stravu, představující jakýsi návrat k původnímu jídelníčku divokých psích předků.
Bernardýn se vyskytuje ve dvou variantách osrstění. Známější dlouhosrstá varianta má středně dlouhou rovnou krycí srst a bohatou podsadu, kratší srst je v obličeji na na uších.
Vzácnější krátkosrstí psi mají hladkou a přiléhající patrovou srst.
Základní barvou je bílá s červenými znaky, s plotnami nebo pláštěm. Přípustná je také žíhaná červenohnědá a toleruje se i hnědožlutá. Poslední standardem povolenou barvou je ocelově modrá, může být i s bílými znaky.
Důležitou součástí péče o bernardýna je hygiena očí a očního okolí, jinak postačí kartáčování a občasná kontrola drápů.
Na svou velikosti jsou bernardýni dlouhověké a odolné plemeno. Jako všichni velcí psi, i oni jsou náchylní k dysplaziím kyčlí a loktů, pozornost si zaslouží také prevence torze žaludku (podávání namočených granulí, klid po jídle).
Vyskytují se u nich rovněž abnormality očních víček, především entropium (vchlípení).