Zakrslí králíci Neuznaná a netradiční plemena zakrslých králíků – 7. část

Zakrslý teddy. Zakrslý teddy (ZTd) je plemenem, které momentálně u nás zažívá doslova boom. Bylo vyšlechtěno v západní Evropě, a to poměrně nedávno. Na jeho vzniku se podílelo „všechno možné“ – zakrslý králík, angora, zakrslý liščí a možná i zakrslí „lvíčci“. Je to tedy „všehochuť“ a tomu také odpovídá vzhled plemene. První import k nám byl proveden v roce 2005 z Německa, kde je plemeno taktéž oblíbené, ale také neuznané.

Zakrslý teddy (ZTd)

Bezprostředně po importu k nám se tito králíčci stali nesmírně populární díky tomu, že vypadají jako „kulička dlouhých chlupů“. Stačí se podívat na inzeráty ve Fauně v sekci králíci (zejména mám na mysli internetovou verzi), kde zakrslí teddy a zakrslí teddy beránci jednoznačně dominují. V roce 2007 vznikl Klub přátel zakrslých teddy, na něj navázal v roce 2009 Klub chovatelů králíků zakrslých teddy a teddy beránků – již pod hlavičkou Českého svazu chovatelů. Jejich chov se stal doménou zejména žen a dětí. Aktivita chovatelů teddy je úctyhodná, zvláště díky poněkud jinému přístupu k chovu, ale o tom se ještě zmíním dále v textu. Jak poznáme „teddíka“? Velmi jednoduše. Je to králík velikosti asi 1,2 až 1,4 kg s délkou uší asi 5,5 cm a s jemnou, dlouhou srstí, která tvoří po těle zvířete určité víry (rozety). Srst má připomínat strukturou angorovitou srst a má být na čele výrazně delší (tzv. čelenka známá u angor). Osrstěné ušní boltce jsou podle jejich chovatelů výhodou, ale klasické, lokální angoří tzv. praporky na koncích uší se jeví jako nežádoucí, což si poměrně hodně odporuje, protože osrstěné uši jsou obecně znakem angorismu požadovaného v současnosti. Délka srsti má být cca 5 až 8 cm. Srst má tedy být požadovaně spíše „angoroidní“, ale není stejně dlouhá všude, netvoří tak kompaktní rouno jako u angory. Je delší zejména na prsou a bocích zvířete a také tvoří již zmíněnou čelenku na čele zvířete. Na hlavě má být srst delší, normální srst na hlavě je nežádoucí. Srst obecně je tedy nějakou kombinací angorovité a liščí srsti, ale myslím, že u některých jedinců je i patrný vliv tzv. zakrslých lvíčků (hřívnatých králíků). V současnosti se provádí nějaké „zušlechtění“ pomocí zakrslých liščích. Tento krok považuji z odborného hlediska za nesprávný, protože jsem jednoznačně názoru, že zakrslý teddy je ve své podstatě plemenem se zakrslým rámcem těla a s angorovitým charakterem srsti (jemnost srsti, čelenka, licousy, …) – nikoliv s liščí srstí. Ačkoliv jsem člověk maximálně progresivně myslící, tak jsem názoru, že připařování právě zakrslých liščích je špatná cesta, která zunifikování plemene a jeho následnému uznání příliš nepomůže, protože liščí a angorovitá srst je už na pohlazení diametrálně jiná a tyto dva typy srsti nedoporučuji křížit mezi sebou. Barva u zakrslých teddy je vlastní kapitolou. Obecně se mělo a spíše má za to, že čím „barevnější“ vrh, tím lépe. Upřednostňuje se spíše celkový vzhled, povaha a osrstění zvířete než barva. Oblíbeným a rozšířeným zbarvením jsou náběhy na holandskou strakatost, která se často kombinuje s jinak u holandských králíků (Ho) nežádoucíma, modrýma očima. Také červená, žlutá a bílá barva je oblíbená. Zvláště u dětí jsou různé barevné kombinace velmi oblíbené, protože co teddy, to jiná barva - a to se dětem hodně líbí. Právě povaha je další kapitolou plemene. Z racionálního hlediska příliš obecně nesympatizuji s nějakým tvrzením, že povaha zvířete je nějak extrémně geneticky dána a je nějak vysoce specifická pro nějaké dané plemeno zvířat obecně, spíše jsem názoru, že majoritní vliv na utváření povahy má péče o zvíře a zacházení s ním, zvláště v mláděcím věku. Nicméně u většiny teddy se projevuje opravdu přítulnost a větší „krotkost“. Vzhledem k tomu, že zakrslý teddy je primárně určen k dětem, tak souhlasím s tím, aby se selektovala jen zvířata s optimálním chováním vůči člověku, resp. s adekvátními reakcemi. V současnosti jsou u zakrslého teddy asi dva směry chovu. Ten první bere zakrslého teddyho jako čistě „mazlíka“ a zaměřuje se hlavně na osrstění a co nejvíce barevnou škálu zbarvení těchto zvířat. Zkrátka nechová králíka pro výstavy, ale jen pro potěšení. Druhý směr se v rámci novošlechtění snaží o postupné zdokonalení exteriéru a hlavně ucelení barevné škály zbarvení. Zkrátka chce králíka pro výstavní činnost (nové plemeno), a proto se snaží exteriér, hlavně barvu, zunifikovat. Pro toto novošlechtění byl dokonce vypracován předběžný standard plemene. Tito tetovaní králíci (zatím je jich málo), zařazení v neošlechtění se posuzují na klasické oceňovací lístky podle návrhu standardu. Teddíci, kteří nejsou zařazení v novošlechtění (tj. netetovaní), se mohou na speciálních expozicích klubu hodnotit na speciální oceňovací lístky, které by se měly časem ustanovit jako určitá „hobby třída“. Tady je ale vždy potřeba domluvy s posuzovatelem dopředu a jedná se vždy o výstavní akce pod hlavičkou klubu teddíků. Bohužel obecně komunikace mezi posuzovateli králíků a chovateli teddy na výstavách často vázne či je dokonce na bodu mrazu. Je to však jednoznačně vina špatné organizace a nedostatečné informovanosti sboru posuzovatelů, resp. jeho členů, protože posuzovatelům králíků toho příliš nebylo sděleno o posuzování teddíků či obecně nebyla tendence posuzovatele s těmito králíky a jejich předběžným standardem seznámit. Proto se někteří kolegové mohou stavět k zakrslým teddy poněkud neadekvátně a spíše zdrženlivě. V nejbližší době by se měl tento problém řešit, resp. otisknout návrh standardu, podle kterého se budou (tetovaní) teddíci zařazení v novošlechtění posuzovat, aby se toto dalo posuzovatelům králíků ve známost. Speciální oceňovací lístky, resp. jejich rozšíření a způsob hodnocení těchto (netetovaných) teddíků (vznik tzv. „hobby třídy“), se bude řešit později. Chovatelé zakrslých teddy mají obecně k chovu svých svěřenců poněkud jiný postoj než „klasičtí chovatelé“ králíků. V rámci chovů se jedná o „chovné stanice“ (převzato od chovu psů nebo morčat), každý králíček má své jméno. Na výstavách mají tito králíci „nadstandardní“ vybavení klece (různé záclonky, polštářek, napáječku …). Péče o zvířata je tedy opravdu skvělá, ale je třeba si uvědomit, že je to pořád zvíře a jako takové má své dané fyziologické návyky a potřeby a ty je třeba akceptovat vhodnou mírou a způsobem. Přístup chovatelů teddíků je zkrátka jiný, či ještě lépe řečeno je to další styl chovu králíků. V žádném případě to není styl špatný. Je to další styl chovu králíků, není to v principu nějaké podivínství a je třeba se na toto umět podívat z více než jednoho úhlu pohledu, což ne každému z chovatelů jde. Jediné, s čím bych osobně nesympatizoval, je, že se v těchto chovech vlivem nedostatečné selekce utužují jisté anatomické vady, jako jsou hlavně deformace chrupu, uší a zevních genitálií. Když má člověk jednoho teddíka „pro radost“ (nehodlá jej dále rozmnožit), tak to z principu vadí podstatně méně, než když má člověk chov zaměřený na rozmnožování, a kde často není ze strany chovatele teddíků odvaha a odhodlání provést negativní selekci postižených kusů. U „klasických“ králíkářů je s tímto menší problém, protože je chovatel většinou zvyklý provádět selekci a nežádoucí zvířata vyřazovat. U teddíků velice často toto odhodlání chybí, a proto se zvláště u nich tyto vady utužují, což není samozřejmě žádoucí u obou směrů chovu, protože zvíře obecně musí být v první řadě zdravé. Druhá věc je umět koupit kvalitní zvíře – tedy zvíře bez zjevných anatomických vad atd. Na tuto problematiku se zaměřím v dalších příspěvcích ve Fauně. V chovech teddíků a zvláště v tom směru, který jej zušlechťuje na exteriérové úrovni (pro výstavy), bych jednoznačně doporučoval zaměřit se na negativní selekci anatomicky postižených kusů – jinak uznání nového plemene je jen vzdálenou hudbou budoucnosti a nikdy k němu prakticky nedojde. Anatomické vady by se tak přidružily už k tak složitým záležitostem, jako je genetické definování struktury srsti teddíků, jejich dosavadní barevná a srstní neucelenost, a rozhodně by to případnému uznání plemene nepřidalo. Každé současné plemeno vzniklo selekcí, a to i mnohdy selekcí tvrdou. V souvislosti se zakrslými teddy bych se chtěl velmi krátce zmínit o jednom zámořském plemeni, a to o Yersey Wooly. Toto plemeno se podobá „našemu“ zakrslému liščímu. V USA bylo uznáno v roce 1988. Má ideální délku srsti tři palce a vystavuje se jak v celobarevných rázech, tak i jako strakáč. Srst spadá po bocích a jeví se spíše jako liščí.

Zakrslý beran teddy

Zakrslý beran teddy – ZBTd (méně správně teddy beránek) je ve své podstatě analogem zakrslého teddyho v „beraní“ podobě. Oproti většině „klasických“ zakrslých beranů (ZB) však se jeví poněkud konstitučně jemněji. Hmotnost se má pohybovat v intervalu od 1,5 kg do 1,75 kg. Uši jsou svěšeny podél hlavy, ale pro jejich bohaté osrstění jsou hůře zevně viditelné na zvířeti. Jinak všechny další podstatné náležitosti jako styl osrstění, barvy, povaha a samozřejmě i přístup k plemeni jsou odvozeny od zakrslého teddy. Taktéž existují dva směry chovu zakrslého berana teddy. Obecně u ZTd i ZBTd považuji za nutné zvířatům adekvátně upravit vlnu okolo očí, aby mohla vidět, protože osrstění některých jedinců je zvláště dlouhé a husté.

Závěr

V tomto miniseriálu jsem shrnul netradiční a neuznaná plemena zakrslých králíků, se kterými se může čtenář potkat u nás anebo i v zahraničí na nějaké větší králíkářské akci. Považuji za přínosné, když čtenář bude vědět, „že něco takového vůbec existuje“, a bude alespoň zčásti v obraze. A na závěr poznámka k zooobchodům. Osobně již z určité „profesionální deformace“ je rád navštěvuji a mnohdy jen žasnu, co v nich za zakrslé králíky je. Trend, kdy se prodávali „nezakrslí králíci“ (malá mláďata „klasických“ plemen králíků), vydávaní za zakrslé králíky, je již, naštěstí, za námi. Jsem rád, že i prodavači v zooobchodech se vzdělali v této oblasti a dokáží při nákupu poznat zakrslé králíky. V zooobchodech se můžeme setkat i s různými barevnými kombinacemi – mnohdy takovými, které by i dle známé genetiky králíků neměly být možné. Stejně tak je tomu i se strukturami srsti. Pokud tedy máme v plánu chovat jednoho králíčka „mazlíčka“ v bytě, tak obvykle plně postačuje zvíře ze zooobchodu. Nicméně pokud si chce někdo založit chov zakrslých králíků, které bude chtít vystavovat a dále zušlechťovat, doporučuji obrátit se na nějakého zkušeného chovatele králíků nebo případně i na posuzovatele králíků. Tito jistě rádi doporučí chovatele vysněného plemene, resp. barevného rázu. Registrovat, následně pak tetovat a vystavovat však může jen člen Českého svazu chovatelů (ČSCH). Pokud tedy chce začátečník začít s takovýmto chovem, musí se přihlásit v základní organizaci (ZO) ČSCH, která je téměř v každém městě nebo větší vesnici. Dosavadní registrovaní chovatelé zájemcům jistě rádi pomohou.